Popis rostliny
|
| Vytrvalá šedozelená bylina, až 100 cm vysoká, s jednoduchou lodyhou a přisedlými, elipčitými listy, které jsou špičaté, hluboce zubaté a jen dolejší zpeřeně dělené. Drobné květy s bílými, nachově tečkovanými korunami jsou sestaveny do hustých úžlabních lichopřeslenů. Plody jsou 4 zploštělé hladké tvrdky. Kvete od července do září. |
Kde ji najdeme
|
| Je rozšířený v Evropě a v Asii. U nás se vyskytuje hlavně v pobřežních houštinách a rákosinách, na lukách a v příkopech. |
Co je dobré
|
| Nať |
Jak na to
|
| Nať se uřezává v době květu a užívá se nejčastěji čerstvá. Suší-li se umělou teplotou, nesmí zahřátí přestoupit 40°C. Usušená nať je bez pachu a chutná slabě hořce. |
Co obsahuje a umí
|
| Obsahuje silici, glykosid lykopin (hlavně v listech), asi 10% tříslovin, hořčinu, pryskyřici, kyselinu ursolovou, kávovou aj. Lykopin se dříve užíval proti malárii. Výtažek z karbince se vyznačuje sedativním účinkem. Ovlivňuje částečně spánek a funkci některých žláz s vnitřní sekrecí a snižuje látkovou výměnu. |
Na co se hodí
|
| Vnitřně jako sedativum ve formě nálevu (1-2 čajové lžičky na šálek vody) při srdečních neurózách, bušení a palpitacích srdečních, při zvýšení činnosti štítné žlázy a poruchách vegetativního nervstva. Léčebný efekt se dostavuje teprve po dlouhodobém užívání. Protože se nekumuluje a neškodí, může se podávat delší dobu, popřípadě i několik měsíců. V zájmu jistého účinku je vhodné volit rostliny stejného stáří a stejného stanoviště. Ve středověku se karbinec užíval proti horečce a při krvácivých stavech, stejně jako kamejka lékařská. |
