Popis rostliny
|
| Vytrvalá statná bylina až l m vysoká s vícehlavým řepovitým oddenkem uvnitř bělavým, na povrchu černým (proto se mu říká ,,černý kořen”). Přímá, nahoře větvená lodyha je drsně chlupatá, dole čtyřhranná. Listy jsou až 20 cm dlouhé, kopinaté na líci málo, na rubu silněji chloupkaté a žilnaté. Krátce stopkaté nící květy jsou sestaveny do hustých vijanů, na mnoze vidličnatě větvených. Mají trubkovitě zvonkovitou pěticípou korunu, nahoře břichatě rozšířenou, barvy nachové, řidčeji růžové nebo čistě bílé. Po odkvětu se vytváří plod, kulovitě svrasklá tvrdka s jedním semenem. Kvete od května do července. |
Kde ji najdeme
|
| Je rozšířený v Evropě, u nás častý v příkopech, křovinách u potoků a řek, ve vlhkém houští a na vlhkých polích. |
Co je dobré
|
| Kořen, někdy list |
Jak na to
|
| Kořen se sbírá především na jaře před začátkem vegetace nebo na podzim v zaří a v říjnu. Rychle se omyje, rozpulí a suší na slunci nebo při umělé teplotě, která nesmí být vyšší než 45°C. Droga je bez pachu a je svíravé chuti, poněkud nahořklé. Na průřezu musí být bílá. Někdy se užívá čerstvý kořen. |
Co obsahuje a umí
|
| Obsahuje hlavně slizové látky, silice a třísloviny, alkaloid symfytocynoglosin, konsolidin, konsolicin, dále allantoin, asparagin, organicky vázaný vápník aj. Ovlivňuje krevní oběh a pusobí mírně projímavě. Použije-li se zevně, zmírňuje bolesti a podporuje regeneraci tkáně a hojení ran. Užívá se též ve stomatologii. |
Na co se hodí
|
| Poměrně málo se používá vnitřně jako mucilaginosum a antiflogistikum (1-3 čajové lžičky prášku zapít vodou). Jako mírné projímadlo a jako prostředek proti kašli a při zahlenění dýchacích cest. Hlavně se však používá zevně ve formě obkladu při krevních podlitinách, zánětu žil, dně, při chronických onemocněních kloubů a kostí, při zánětech svalových a šlachových pouzder, při křečových žilách, zvláště pak při otevřených městkách a bércových vředech. Dříve se užíval hlavně při zlomeninách asi pro velký obsah organicky vázaného vápníku a příznivý vliv allantoinu. Kostivalová mast se těšila zvláštnímu zájmu zejména ve středověku (známá lidová mast na zlomeniny byla vyrobena z nastrouhaného kořene syrového kostivalu, z oddenku natržníku a hřivního koňského tuku). Kostivalového nálevu lze také použít k potírání dásní při paradentóze. |
